ÚPRAVA KOUPELNY A WC

Ke koupelně a WC jistě není třeba připomínat, jak daný prostor používáme a co od něj vyžadujeme. Nicméně si neodpustím zopakovat, že při navrhování dispozice a jednotlivých parametrů je potřeba vycházet z konkrétních požadavků osoby, která v budoucnu hodlá tento prostor využívat. Také právě v těchto místnostech je jednoznačně nutné uvažovat dlouhodobě dopředu a při budování či rekonstrukci myslet na využitelnost prostoru při nejrůznějších příležitostech, např. pokud zde budu mít malé dítě, případně pokud se zhorší můj zdravotní stav a já se časem budu pohybovat s většími obtížemi než nyní. Dalším důležitým faktorem při návrhu dispozice a rozmístění jednotlivých zařizovacích předmětů je zohlednění možné asistence, tedy potřeba prostoru pro pomáhající osobu.

Dispozičně je vhodné umísťovat koupelnu i WC v blízkosti ložnice. Pro větší domácnosti je jednoznačně výhodou mít dvě místnosti WC. Naopak v menším bytě volíme WC spolu s koupelnou dohromady. Nejprve se budeme zabývat místností WC. Optimální rozměry vycházejí opět z minimálních požadavků na manipulaci. Je nutné rozlišit toaletu pro jednotlivce a toaletu s předpokladem asistence. Než si řekneme, jak má vypadat správně navržená dispozice místnosti WC, je nutné vědět, jak osoba na vozíku přesedá na záchodovou mísu. Obecně lze tato přesedání rozčlenit do tří variant.

Když nyní víme, jak může probíhat přesednutí z vozíku na záchodovou mísu, je nám jasné, jaký prostor je potřeba vytvořit. Volnou plochu tedy musíme mít vedle samotné mísy a před ní, přičemž upřednostňujeme volnou plochu přímo proti dveřím. Tak docílíme dispozice, kdy vozíčkář bude muset vykonat minimum nutných pohybů v místnosti WC.

To, zda je vhodnější mít volný prostor zprava či zleva záchodové mísy, je přímo úměrně spjato s fyzickými možnostmi jedince, který bude tento záchod používat. Někomu vyhovuje přesedání zprava, někomu zleva. Na veřejně přístupném záchodě by ideálně měla být vždy možnost výběru a volný prostor by tak měl být z obou stran. V domácnosti jsme však limitováni daným prostorem a zároveň jsme schopni si výhodu jedné vyhovující strany určit sami. Pokud ovšem uvažujeme používání záchodu s pomocí asistence druhé osoby, pak je posunutí samotné mísy od rohu místnosti skutečně velkým přínosem.

Záchodová mísa by měla být osazena směrem do prostoru v délce 70 cm, a to z důvodu snadnějšího přesednutí na vozík. Nejvíce se kratší délka projeví u mís, které jsou zavěšené. Na trhu jsou již záchodové mísy s touto oproti standardu prodlouženou délkou běžně k dostání. Je tedy třeba na tento detail myslet a s tímto požadavkem záchodovou mísu vybírat.

Při umisťování umyvadla musíme myslet na jeho snadnou dostupnost. Pokud tedy osazujeme umyvadlo v samostatné místnosti WC, pak upřednostňujeme jeho instalaci mimo volný pruh oproti dveřím. Ten se snažíme zachovat volný, tedy pouze pro manipulaci. Umyvadlo pak je vhodné umístit v prostoru před mísou.

Abychom mohli přesednout na WC, potřebujeme madla. Máme-li záchodovou mísu umístěnou v rohu místnosti, pak madlo na stěně zvolíme pevné s horní hranou vysokou 0,8 metru nad podlahou a dlouhé tak, aby přesahovalo samotnou mísu o 20 cm. Do prostoru pak volíme madlo sklopné, opět s horní hranou ve výšce 0,8 metru a s přesahem mísy o 10 cm. Vzájemná osová vzdálenost obou madel je pak 0,6 metru. Velikost madla do prostoru může být vzhledem k individuálním požadavkům různá – v závislosti na fyzických možnostech osoby, která jej bude využívat. Pokud máme záchodovou mísu umístěnou v prostoru, tedy ne v rohu místnosti, pak volíme obě madla jako sklopná. Nicméně právě u výběru správného madla zdůrazňuji nenavrhovat je přesně podle zde uvedených rozměrů. Pouze je berte jako vodítko, přesnou výšku, délku
a umístění madel si však plně přizpůsobte svým potřebám.

Vhodné jsou dnes také podomítkové splachovací systémy, které nám umožňují aplikovat závěsnou záchodovou mísu. Tu pak můžeme umístit do požadovanévýšky a zvolit tak osazení skutečně na míru. Zároveň je možné při přesedání z vozíku dojet co nejblíže k míse. Standardní výška horní hrany záchodové mísy je 40 cm nad podlahou, spolu se sedátkem je to pak 42–43 cm. Pro osobu přesedající z vozíku je však doporučována výška 47–50 cm, tedy přibližně stejná výška, v jaké je sedák vlastního vozíku.

V případě většího počtu osob, které danou mísu používají, je nutné zohlednit požadavky všech. Z tohoto důvodu je mnohdy vhodnější klasickou mísu pouze dovybavit o nadstavec. Ten je možné pořídit také s doplňující funkcí bidetu, pak je nutné mít tento nadstavec napojený na přípojku vody a elektrické energie. Výška mísy s horní hranou až 50 cm nad podlahou je vyžadována také osobami, které mají problém se vstáváním z polohy v sedu. Ovšem pro ostatní členy domácnosti je taková výška nepohodlná a například pro osoby menšího vzrůstu a rovněž děti naprosto nevhodná. Zde tedy volíme spíše možnost aplikovat pouze nadstavec, který je odnímatelný, ve veřejně přístupných prostorech bych jej však neosazovala.

Pokud upravujeme již stávající záchod a nelze aplikovat madla kotvením do stěny, pak se nám nabízí ještě jiná řešení, a to v podobě madla kotveného pomocí vlastního sloupku do podlahy. Na trhu je k sehnání i toto provedení v podobě madla sklopného.

Pokud opatřujeme madla pro osobu, která je vyžaduje jako oporu při sedání či vstávání z mísy, pak je možné aplikovat samostatně stojící madla, která mohou být také součástí již zmíněného nástavce záchodové mísy.

Pro některé osoby může být problém obsluhovat splachovací zařízení, které je umístěné za záchodovou mísou. Pro tyto případy je možné aplikovat druhotné splachovací tlačítko v některé jiné části záchodu. Vhodné je jeho umístění na boční straně záchodu, přesné umístění ovšem volte dle svých představ. 

Nádržka i s ovládáním zůstává v tomto případě beze změny, pouze je doplněna o druhotnou možnost spláchnutí. Ovládání je pak provedeno buď jako elektrické, nebo pneumatické.

Místnost WC pro dnešní standardní výstavbu bývá osazována dveřní výplní o světlé šířce 0,7 metru. Pro osobu s omezením pohybu je vyžadována minimální světlost těchto dveří 0,8 metru, přičemž u bytů, kde je trvalý předpoklad osoby pohybující se na vozíku, se doporučují dveře o světlé šířce 0,9 metru.Zde opět upozorňuji na zohlednění širší návaznosti těchto dveří při jejich plném otevření a prostorových možnostech místnosti WC. Dveře záchodu volte vždy otvíravé směrem ven a s možností odjistit zámek z venkovní strany. Pokud se někomu na záchodě udělá nevolno, vždy musíme mít možnost se k němu dostat i v případě, že leží na zemi.

Dveře záchodu se vybavují ze své vnitřní strany podélným madlem ve výšce 0,8 až 0,9 metru. Vzhledem k tomu, že právě v místnosti WC máme velmi omezený manipulační prostor, je zde toto madlo pro osobu na vozíku skutečně nezbytné.

Umyvadlo je vhodné vybírat ze speciální řady přímo určené pro osoby na vozíku. Rozdíl oproti standardnímu umyvadlu spočívá především v nižší hloubce umožňující snadnější podjetí a čelnímu tvaru umožňujícím co možná nejjednodušší přístup k samotné baterii. Dnešní trh ovšem nabízí již tvarově velké spektrum dokonce i standardních umyvadel, které mohou svým tvarem vyhovovat také osobě s omezenou schopností pohybu.

Horní hrana umyvadla by měla být ve výšce 80 cm nad podlahou. Pro představu standardní výška umyvadla se pohybuje od 75 do 83 cm nad podlahou, takže požadovaná horní hrana pro osobu na vozíku je prakticky totožná se standardní výškou. Umyvadlo se pak osazuje pákovou baterií kvůli snadnému používání. Klasickou páku baterie lze nahradit pákou lékařskou, která je delší a pro sedící osobu na vozíku tak přístupnější.

Pokud nad umyvadlem osazujeme také zrcadlo, pak vždy zohledňujeme výšky všech osob, které tuto místnost používají. Pro osobu na vozíku máme dvě možnosti, jak dosáhnout vhodné úpravy zrcadla. Buď osadíme zrcadlo se sníženou spodní hranou v maximální výšce nad podlahou 90 cm a horní hranou ve výšce minimálně 180 cm. Tato varianta z důvodu častého špinění snížené hrany zrcadla odstřikující vodou není příliš oblíbená. Druhou variantou je pak osazení sklopného zrcadla. Každý člen domácnosti si takovéto zrcadlo naklopí dle svých představ. Z bezpečnostních důvodů však neumísťujeme ovládací páku naklopení tak, aby vystupovala do prostoru.

Abychom mohli pohodlně používat umyvadlo, osazujeme jej v návaznosti na roh místnosti tak, aby osa umyvadla byla vzdálena minimálně 40 cm od stěny.

Při umyvadle bývá také možnost aplikovat madlo. Jeho umístění a velikost zde nebudu zmiňovat, jedná se o individuální záležitost. Každému totiž vyhovuje madlo jiné, v odlišné poloze i velikosti.

K umyvadlu doporučuji aplikovat podomítkový sifon. Docílíme tak volnějšího prostoru pod umyvadlem a jeho snadnější podjezdnost.

V koupelnách se rozhodujeme, zda upřednostnit sprchový kout anebo vanu. Vhodnost jednoho či druhého je velmi individuální a v přímé závislosti nejen na pohybových možnostech, ale také na možnostech technických, například při rekonstrukci. Přirozeně nejlepším řešením jsou obě tyto varianty.

V případě vany vždy klademe důraz na dostatečně velký prostor před ní, minimálně kvůli otočení vozíku, tedy kruh o průměru 1,5 metru. Pokud zde budeme využívat pomůcky vanového zvedáku nebo jiného zvedacího zařízení, je nutné při návrhu dispozice zohlednit také požadavek na prostor tohoto zařízení.

Pro snadný přístup do vany je rovněž doporučováno zřídit v záhlaví vany přizděnou plochu před vanou v minimální délce 40 cm. Dále je vhodné vanu odsadit od zdi ve své délce o 10 cm. Doporučováno je pak osazení baterie právě na podélné stěně tak, aby na ni pohodlně dosáhla osoba sedící ve vaně. Pokud budeme mít vanu odsazenou od zdi, nebude nám baterie zasahovat do prostoru vany a zavazet. Stejně tak podélné madlo, které je zde doporučováno osadit v minimální délce 120 cm ve výšce 10 cm nad horní hranou vany, a svislé madlo minimálně 50 cm dlouhé, umístěné max. 20 cm od vanové baterie.

Horní hranu vany osazujeme dle našich požadavků spolu s přihlédnutím k technickým možnostem. Standardně se vana umísťuje s horní hranou ve výšce 55 až 65 cm nad podlahou. Pro osobu s pohybovým omezením je pak doporučováno tuto výšku snížit až na 50 cm, což je mnohdy minimální možná výška, do jaké lze vanu ještě osadit. Naopak pokud vám s omýváním ve vaně pomáhá druhá osoba, je užitečnější mít vanu posazenou o něco výše. Stejně tak pokud budeme dopravovat do vany osobu pomocí pojízdného zvedáku,bude nutné mít polohu vany ve vyšší poloze, a to z důvodu podjezdu tohoto zvedáku pod samotnou vanu. Abychom umožnili podjezdnost vany, pak volíme buďto vanu samostatně stojící, nebo vytváříme otvory do podezdívky vany.Velikost a přesné umístění těchto otvorů pak zhotovíme na míru dle požadavků zařízení pojízdného zvedáku.

Další možností, jak lze do vany přenést osobu s pohybovým omezením, je pořízení vanového elektrického zvedáku. Jedná se o přenosné zařízení sloužící pouze k přesunu osoby z vany a do vany. Tedy na rozdíl od pojízdného zvedáku, díky kterému můžeme přenášet osobu z místnosti do místnosti, případně z postele či vozíku.

Zvedák, ať už pojízdný či vanový, je vždy nutné dobíjet, a proto při jeho aplikaci řešíme i místo pro jeho dobíjení.

 Osoba, která má jen částečné pohybové omezení a není možné zřízení vhodnějšího sprchového koutu, si při používání vany pomáhá některými pomůckami.
 

Do prostoru vany osazujeme sedačku, díky které nejsme nuceni sedat až na dno vany, kvůli lepší stabilitě při vystupování z vany osazujeme madlo na hranu vany směrem do prostoru nebo vedle vany umísťujeme rozpěrnou tyč na celou výšku místnosti. Pokud se rozhodneme pro sprchový kout, pak jej volíme v minimálním rozměru 90 x 90 cm, přičemž jednoznačně upřednostňujeme stavebně řešený sprchový kout, tedy ne sprchový box. Důvodem je kotvení madel a sedačky do zdiva a bezbariérový přístup do prostoru sprchového koutu.

Oddělení sprchového koutu od ostatního prostoru koupelny může být různé v závislosti na tom, jaké máme vlastní požadavky. Doporučuji pouze dodržet minimální světlou šířku případných posuvných dveří 80 cm. Také je důležité u takovýchto zasouvacích dveří zohlednit snadné otevírání z vnitřní i vnější strany. Stále je ovšem v některých případech nejvhodnější místo pevné zástěny opatřit sprchový kout pouze závěsem.

V prostoru sprchového koutu osazujeme sklopnou sedačku nebo sprchovací židli. K dostání jsou sprchovací židle s možností nastavení výšky pomocí teleskopických nohou. Každý člen rodiny si může zvolit její polohu i výšku dle svých představ, tedy odlišně oproti sklopné sedačce, jejíž umístění je pevně dané. Pokud však volíme pevně připevněnou sklopnou sedačku, pak ji i pečlivě umístíme. Pro přesedání z vozíku je vhodné umístit sedačku do stejné výšky, v jaké máme sedák vozíku, tedy 46–50 cm nad podlahou. Vybíráme takovou sedačku, která nám umožní pohodlné a bezpečné sezení, tedy dostatečně velkou a z vhodného materiálu. Zde si dovolím poznámku. Sprchovou sedačku vybírejte spíše u výrobců zdravotnických potřeb. Sedačky, se kterými se setkáváme v klasickém koupelnovém studiu, zdaleka nesplňují parametry, které od nich vyžadujeme. Prostorově je vhodné umístit sedačku maximálně 60 cm od rohu, přičemž sprchovací hlavice je umístěna na vedlejší stěně ve vzdálenosti maximálně 75 cm od téhož rohu. V blízkosti sedačky také nezapomínejme na odkladné místo pro vozík.

Ve sprše je velmi vhodné umísťovat madla, a to nejlépe madlo svislé i vodorovné. Vodorovné madlo volíme ve výšce 80 cm nad podlahou, délky minimálně 60 cm, s umístěním maximálně ve vzdálenosti 30 cm od rohu sprchového koutu. Svislé madlo pak navrhujeme v délce alespoň 50 cm a ve vzdálenosti 90 cm od rohu místnosti. 

Pro osobu špatně chodící je vhodné umísťovat madlo také při vstupu do sprchového koutu.

Výškový rozdíl podlahy sprchového koutu vůči ostatní ploše koupelny je dán maximálně 2 cm, přičemž spádování podlahy ke vpusti, případně odtokovému kanálku zakrytému roštem, je možné maximálně v poměru 1:50 (2 %). Při rekonstrukci se často setkáváme s nemožností vytvořit zcela bezbariérový sprchový kout. Zde si musíme uvědomit, že samotný sifon sprchového koutu vyžaduje pro své osazení minimální výšku cca 110 mm + navazující odtok ve spádu k odpadnímu svislému potrubí. Osazení sifonu je pak při rekonstrukcích většinou možné pouze na výšku skladby podlahové konstrukce, která není dostatečně silná, a vzniká nám tak schodek sprchového koutu. I přesto doporučuji upřednostňovat stavebně vytvořený sprchový kout.

Pokud vanička sprchového koutu z technických důvodů mírně převyšuje úroveň okolní podlahy, můžeme vyplnit vaničku gumovým roštem a vytvořit nájezd do sprchového koutu.
 

Všeobecně doporučuji volit termostatickou sprchovou baterii. Termostatická baterie automaticky nastavuje teplotu vody. Předejdeme tak případnému opaření a celkově zjednodušíme obsluhu baterie při samotném sprchování.
 

Pokud máme sprchový kout vytvořen stavebně a jeho podlaha je tvořena dlažbou, pak upozorňuji na skutečnost, že samotná dlažba může během sprchování studit do nohou.

Pokud zvažujeme sprchový kout již v návrhu celkové dispozice, pak je velmi vhodné přednostně instalovat podlahové topení právě v koupelně.

Zdroj: Bydlení bez bariér (Liga Vozíčkářů, BRNO 2011)